FUNNY

Kdy vstupují mladí do puberty? Nevím, ale každopádně poznám, že to na něj přišlo. Tomuto vývoji se nejspíš nevyhne nikdo z nás a ani já se tomu nevyhnula a už dva roky v ní jsem a snad brzy skončí, protože pro mě to není žádná sranda.

Zrovna dneska mě kamarádka přemluvila na dopolední diskotéku, tedy její narozeninovou párty a jelikož je to bez rodičů, musí se konat když jsou v práci a to je v čase školy. To znamená, že jsem poprvé ve svých šestnácti letech za školou.

Vlastně jsem se tak vyhnula nepříjemné písemce z matematik, která mi na střední škole tak nějak nejde.

Domluvili jsme se s Lindou, že se bude konat už od osmi a to do čtyř. Možná bude její učitelce divné, že polovina jejich třídy není ve škole a protože já s ní do školy nechodím, nezajímá mě to. Jsem už od přírody nejspíš sobecká a myslím jen na sebe a Linda mi to vyčítá. Hlavně když jsem jí přebrala kluka, ale on byl prostě tak božský! Stejně mi všechno odpustí. O víkendech jsem divoká a kdo by mě v sobotu potkal na diskotéce, ve škole by mě zřejmě nepoznal.

Pondělí až polovina pátku- to je čtvrtina mého šatníku, jen obyčejné kalhoty a usedlé trika a mikiny. Vlasy si dávám do uzlu a tak si nikdo nevšimne mých krásných dlouhých kadeří. Oči si nezvýrazňuji a nikdo si nevšimne její blankytně modré barvy.

Druhá polovina pátky a víkende- to je převaha mého oblečení, minisukně, šatičky a nové ozdobné kalhoty. Krátké trička a svetříky. Vlasy normálně rozpuštěné a oči zvýrazněné.

Jednou jsem ne jedné oslavě potkala spolužáka a i přes velmi dlouhý tanec a rozhovor mě druhý den nepoznal.

Nevím proč si takto hraji, nejspíš mě baví si dělat srandu a Linda se mi diví. Ve škole jsem za chudinku, ale ostatní holky na mě nemají. Mám asi rozdvojenou osobnost- Kristýna ve škole a ve volném čase.

Těžko říct, která se mi líbí víc. Baví mě poslouchat holky, které se baví o ztracené dívce z diskotéky a neví, že sedím za nimi. Pak mě ale také baví je v sobotu provokovat. No, ale koho by to nebavilo, že?

Naši jsou ještě doma a tak musím vzít nové oblečení na párty do tašky místo učebnic a nasadit obličej malé chudinky.

Než odejdu, máma si mě ještě změří pohledem: “Tak hezká holka a nic se sebou nedělá! Klidně by ses mohla začít líčit a něco udělat s vlasy!”

Neboj se, řekla jsem jí. Nejsem žádná chudinka, ale ona mě nějak nezná. O mém tajemství ví jen Linda.

Před barákem na mě čekali holky ze školy, ale já jsem jim utekla sklepem, zadním vchodem přes zahradu. Hned naproti bydlí Linda. Slíbila jsem, že přijdu dřív, abych jí pomohla.

Přeskočím vrátka a začnu klepat. Otevře její sladký bratříček. Ten mě zná jen takhle, ale dnes jsme ho chtěla překvapit, nevyšlo to.

“Nazdar Kristýno. Ty jsi taky pozvaná?”

“Asi se budeš divit, ale jo!”

Strčím ho ze dveří a vyběhnu do Lindiného pokoje.

“Co to máš na sobě?” lekne se mě.

“Musím se převléknout, doma byli naši a musela jsem to zamaskovat!”

Vlétnu do pokoje a pomalu se oblékám do nové džínové minisukně a krátkého černého tílka, které se zavazuje za krkem. Zvýrazním oči a rozpustím vlasy. Teď se cítím mnohem lépe. Můj model ještě doplní nové boty na podpatku, které se šněrují od kotníku do poloviny stehna.

Ben, její bratr má pokoj hned vedle. Asi mají v rodině, že jsou všichni hezcí. Zrovna když na něj zasněně myslím, strčí do mě Linda a odtrhne mě od zrcadla.

“Nepřekážej! Za hodinku všichni přijdou a já nejsem hotová! A to jsem vstávala s rodiči, abych to tu stihla připravit. Pak jsem přemlouvala Bena, aby šel do školy, ale nechtělo se mu. Myslíš, že tě pozná?”

“Nevím, ale chtěla bych si trochu zahrát, aby mě nepoznal. Tak jak vypadám?”

Vím, že nikdy neřekne skvěle, závidí. Ona si vzala modré šatičky bez ramínek a jelikož jsou z přiléhavého materiálu, obalí to její přednosti, ale i její zápory a to je velké pozadí. To jí ale raději neřeknu.

Usměje se na sebe v zrcadle a prohrábne si prsty své vlasy na mikádo, které má přebarvené na zrzavo. Vypadá jak Pipi dlouhá punčocha, protože si udělal krátké copánky. Připadá mi jak malá holky, která si hraje na dospělou, ale nějak jí to nejde.

“Hele, Lindo. Jak mám teď vylézt, aby mě nepoznal.”

“S tím si nedělej hlavu. Až se to tady začne kupit, tak vylezeš a on si toho ani nevšimne.”

No, nevím, třeba mě pozná. Ale já ho stejně nezajímám. On má jako objev mou spolužačku Míšu, je to taková droboučká naivní kačena, ale když na to kluci letí. Snad tu dnes nebude, třeba by mě poznala.

Linda odejde dolů pustit muziku a já sedím půl hodiny v jejím pokoji a prohlížím její šatník. Má tu ještě věci ze základky, kdy se oblíkala jako desetiletá. Když se dostala na svou vysněnou školu, chytla se nějaké party a bylo to. Prospěch šel dolů a její rodiče na zhroucení, jsem ale ráda, že jí mám, i když není nejlepší kamarádka.

Pak přijde Linda na pokoj: “Už je tam dost lidí, pojď dolů!”

Najednou mám jakoby trému. Třeba si mě všimnou!

Pokračování příště…